Good morning Vietnam: Vietnam část 3

Gooooood ~~morning~~ evening Vietnam.

Tak jsem konečně tady. Dřepím si to na pokoji a chystám se ke spánku. Byl to vskutku náročný den. Vietnam je.. no.. zatím bych ho označil šílený :D Můj první dojem byl: "tady umřeš do týdne". Tak uvidíme :D

Ještě fotka z Bangkoku

Taky tak

Let z Bangkoku byl poměrně krátký. Hlavně jsem si hodil šlofíka, takže to uteklo jako voda. Na Noibai letišti v Hanoji jsem si musel vytrpět trpkých 10 minut čekání na imigrační :D než si mě zas zavolali k VIP přepážce, tentokrát Diplomatické cesty. Kufr jsem našel do vteřiny a před vchodem na mě již čekala paní Thao z TT-AS. Kanceláře, kde budu pracovat. Naložili mě luxusní Toyotou s potiskem a že prý mě hodí na ubytování. Byla moc milá, jen ta ájina jí drhla. Chvíli jsem fakt nevěděl, co chce říct :D

První pohled na Vietnam :)

Hanoj je v podstatě 20 min jízdy od letiště. Rychlostní limit tu mají velmi nízký, téměř nikdo nepoužívá pásy a nesvítí. Co mě opravdu zarazilo...byla doprava jako taková. CHAOS! To prostě ani nejde popsat, to se musí vidět :D všude miliony motorek, auta, autobusy, chodci. Nikdo vlastně nemá přednost, všichni jedou jak chtějí. Přišlo mi, že přednost má prostě ten větší a drzejší. Na běžném pořádku, že proti Vám v protisměru najednou jedou motorky, že vám v křižovatce vjedou auta přímo před nárazník.

Taky tu dost frčí něco co bych nazval "family pack" ... 5 členů rodiny na jedné motorce. Rodiče helmy, dětem nasadili kšiltovky :D jako šílené.. absolutně šílené. To i v těch filmech je to jen slabej odvar.

Z Thao jsem dostal základní info (v Hanoji je 14 milionů lidí - wow). Dovezli mě někam do centra, kde prý budu bydlet. Jen co jsem vylezl z klimatizovaného auta, málem jsem padnul. Bože.. takový vedro a ta vlhkost.

Prošli jsme nějakou temnou uličkou, všude elektrické kabely, běhající děti...říkám si, to je nějaká past :D najednou na nás mává chlapík. U něj prý budu bydlet, je to Mr. Duc, kolega z práce co tam bydlí. Vzal mě dovnitř až do druhého patra, kde mám pokoj. Řeknu Vám.. má asi tak 36 čtverečních metrů, narval bych sem celou rodinu. Mám trochu podezření, že to je ve skutečnosti jeho pokoj, jen se s rodinou kvůli mně přemístili. Je tu klimatizace, mam balkon do té temné uličky ale asi to tu zvládnu :D

Tak tohle je můj pokoj. Tedy jen kus z něj + mám vlastní koupelnu na chobě

Takový mám výhled :)

Pan Duc se svou ženou a synem jsou velmi přátelští. Hned mě pozvali na večeři, ať nemusím nic shánět a kupovat. Jednalo se o rýži, kuřecí kousky, pečené ryby a různé druhy něčeho zeleného.

Bylo to dobré, ale už teď vím, že asi zhubnu.. jedí tu hrozně malé porce.

Syn mi pořád vysvětloval, jak se správně jí hůlkami. Každou chvíli mi to vyrazil z ruky a ukazoval, jak to držet správně... sakra :D teď to zas budu 10 minut štelovat, abych si vzal aspoň to zrnko rýže. Byla z toho hrozná sranda, až mi přinesli příbor. Rázně jsem ho odmítl, že mám 3 měsíce naučit se to!

Hned na to si se mnou klučina chtěl zahrát karetní hru UNO. Naprosto jsem nepochopil pravidla, ono taky.. když Vám je někdo vysvětluje vietnamsky a sem tam přidá anglické slovo (number, color,..). Pochytil jsem alespoň drobně část pravidel a hned v prvním kole jsem kluka rozsekal :D nacož celá rodina vyvalila oči a začla pomalu slavit. Že prý tu hru hraje pořád a je skoro k neporažení a já ho bez znalosti pravidel porazil :D

Pan Duc mě vzal nakoupit. Na to jak starý vypadá dům, tak auto má luxusní. Koupil jsem si nějaké základní jídlo a redukci na zásuvku, která je pěkně k hovnu.

Ceny jsou tu zajímavé, za máslo jsem dal 70.000 :D ale v přepočtu na české to je vše dobré.

Cestou zpět jsme zaparkovali v areálu univerzity kam pan Duc chodil. Je to stavební inženýr. No a že prý domů jen přejdeme silnic..asi tak osmi proudovou. Jak to popsat, snad jen tímhle obrázkem :D

Pak jsem se uchýlil ke spánku - konečně. Když jsem se však probral, dům byl prázdný a vrata zamčená. Nemůžu ven :D chtěl bych jít prohlédnout okolí, ale co naplat. zámek nepolevil. Teď akorát, když píšu tenhle příspěvek, tu někdo snad 10x zvonil. Šel jsem se kouknout na balkón a nějací Vietnamci, prý ať jdu dolů. Přes vrata mu rukama nohama vysvětluji, že tu pan Duc není. Pán umí pouze Vietnamsky a ne a ne to pochopit. Vzdal jsem to po dalších 10 minutách a šel zpět na pokoj. Snad se pan Duc vrátí a pustí mě :D