Vietnam část 23 - A pohádky je KONEC! Hue - Hanoi - Bangkok - domůůůů

No a je to tu.. poslední článek, příběh se uzavírá.

Ráno jsem sebral pár svých švestek a jal se vydat na 150 km dlouhý výlet přes Da nang do Hue, bývalého královského města. Cesta byla náročná, ale krásná.. Jede se totiž přes Hai van pass, jednu z nejhezčích silnic ve Vietnamu (fanoušci Top Gear opět v pozoru :D )

Řeknu Vám ale, že po takové době na motorce mě už fakt pekelně bolel zadek..měl jsem hlad a byl už dost unavený...

poznáváte? :P

Dorazil jsem do Hue a zjistil, že je skoro nemožné sehnat zde dobré ubytování. Opět se mi podařilo sehnat hostel bez baru a party.. najíst se je tu také nadlidský úkol.. skoro žádná restaurace a když, tak jen s mořskými plody.. ech

Do restaurace, kde dělají nudle s hovězím etc mě dovedl až týpek co se mi nejprve snažil prodat trávu :D

Poté jsem se vydal na návštěvu Citadely a Královského paláce..no dost mě to vytočilo. Za vstup 450 Kč? :O sorry to nedám, paláců už jsem viděl až až.. Hue mě dost zklamalo..Drahé, málo míst k tomu se najíst, nepříjemní lidé.. opravdu nepříjemní..poprvé se mi stalo, že jsem vybouchl na někoho..

Šlo o týpka s drožkou, který mě zastavil, že prý jestli nechci za 5 dolarů svést po městě.. slušně jsem mu odpověděl že ne, že mám motorku a šel jsem dál.. dohnal mě s tím, že tedy za jeden dolar.. dvakrát mu říkám, ne děkuji a jdu dál.. Týpek mě chytil za ruku, otočil a jal se mi vysvětlovat jak je jeden dolar super cena. Pardon.. ale prostě jsem bouchnul. To jak mě násilím vzal za ruku už byla po tom velmi náročném dni poslední kapka a sjel jsem ho jako malé dítě. Snažil jsem se k němu být slušný, když jsem ho poprvé odmítl, ale napotřetí už jsem fakt bouchl..

Naštvaně jsem odjel na hostel a už nevylezl..Šel jsem spát brzo, jelikož jsem byl prostě emočně nestabilní ten den již.. 

Haha, vejce.. tomu rozumím :D

Dalšího dne jsem jen dojel zpět do Da nangu a šel se projít na pláž.. bohužel jsem si vytipoval špatnou pláž plnou odpadků a ta barva vody nebyla taky moc ok.. tak závěrečná koupačka nebyla. A najít opět místo na jídlo bylo něco tedy..už se mi hlady dělalo fakt špatně. Došel jsem potom raději na letiště, které je fakt prťavé a čekal tam raději 6 hodin, než tvrdnout někde v centru, kde se nic neděje.. Da nang fakt nic moc.. zlatý Hoi an

Následoval let do Hanoje, kam jsem přilétal pozdě večer. Hostel jsem si našel blízko letiště, protože ráno jsem musel stihnout let do Bangkoku...Vtipné je, že jsem měl bydlet na hostelu v pokoji pro 12 lidí, ale udělali nějakou chybu a neměli místo.. tak mi místo toho dali dvoulůžák za stejnou cenu s vlastní koupelnou.. no paráda :D

cesta na hostel nebyla uplně super :D

přelet do Bangkoku

Abych Vás uvedl do obrazu.. v Bangkoku mě čekalo 22 hodin přestup na let do Cologne a následně do Prahy.. říkáte si co s tím časem co? Říkal jsem si to samé a pak mi došlo, vždyť já sakra znám Thajce. Psal jsem mu 14 dní před tím.. hej čau kámo, budu v Bangkoku 22 hodin, nebudeš tam náhodou? A hele, on tam bydlí.. domluvili jsme si, že mě vyzvedne na letišti a ukáže mi Bangkok. No a co bylo ujednáno, to se také stalo :)

Po příletu do Bangkoku jsem zažil milé setkání s jedním Slovákem, kdy jsme si oba pomohli vyplnit imigrační formulář. Bylo opět hrozně super vyslechnout si další životní příběh...cestoval skrze Bangkok do Singapuru, kde získal práci. Popřáli jsme si štěstí a rozloučili se...

Bangkok

Všude mniši

Přes řeku nemají téměř žádnej most a když ano, je pouze pro auta.. tudíž používají lodě jako MHD :)

Seznamte se s Klemem :) seznámili jsme se loni v Praze, kde byl na stáži na ČVUT na fakultě strojní. Super týpek, který je naprosto posedlý ČR :D Je to od té stáže, dokonce se začal učit češtinu.. wow
No Klem mě protáhl Bangkokem, ukázal mi nejlepší místa, jídla a skočili jsme i na pivko.. myslím si, že za 22 hodin jsme toho stihli sakra hodně!!! DÍKY MOC!! Následně jsem u něj přespal a ráno se jal vydat metrem na letiště..

MHD :D

foukalo

Oba dva iPhone :D

Taková hlavní chlastací ulice!! 

Jak nalákat nezletilé :D

Na letišti už jsem si pouze vyzvedl kufr a nasedl do letadla.. 12 hodin let do Cologne byl ubíjející. Za filmy v obrazovce jsem si měl připlatit hroznou pálku :O takže jsem byl bez filmu, muziky atd.. notebook taky v háji.. no super. 12 hodin příšerné nudy!! Fakt jsem chtěl omlátit hlavu o sedačku přede mnou. Jídlo podávali hrozně pozdě.. no eurowings mě nenadchly :D přečetl jsem z nudy víc jak 300 stran z knížky.. jal se spát, ale kvůli tomu časovému posunu mi to nějak nešlo. Probral jsem se s pocitem, že jsem musel prospat celý let, ale přitom jsem byl stále nad Indií..V Kolíně nás čekala šíleně dlouhá kontrola a následně už jsem seděl v letadle do Prahy.. plný očekávání ze shledání s přáteli a rodinou..

Po přistání v Praze se mě zmocnila euforie.. jsem doma, zvládl jsem to.. já to dokázal!! Na letišti na mě čekali přátelé a povím Vám, bylo to dojemné.. tak dojemné, že jsem měl slzy v koutcích!! Ale nechtěl jsem před nimi brečet :) čekali na mě s pivem, Fernetem a tunami rajčat!! Ví jak na mě :D Na to jsme šli do hospody na pivka a prostě si užít večer. Bohužel jsem byl dost KO.. šli jsme spát ve 2.30 SELČ což pro mě ve Vietnamu bylo 7.30 :D takže pochopte tu popravenost :D

Asi teď čekáte nějaký závěr že? Nějaké hluboké zamyšlení nad tím, co jsem prožil, viděl, uvědomil si během stáže...ničeho takového se bohužel nedočkáte! Ne proto, že bych nějak neprozřel či se mi něco takového nestalo... stalo. Objevil jsem sám sebe, to jak se tu máme doma vlastně hrozně krásně.. ale nic z toho tu psát nebudu! Proč? Protože Vám to nechci prozradit! To si musíte objevit sami.. pak to budete brát jinak, než když si to přečtete u nějakého Zajíčka na blogu! Vyjeďte někam! Vyjeďte na stáž.. nejlépe někam přes půl světa do země, kde Vám nerozumí a kde budete sami.. ano, bylo to pro mě hrozně těžké a má to spoustu nevýhod jakou je například osamělost.. ale o to více poznáte sami sebe a více se sblížíte s místními a jejich kulturou..Možná si také uvědomíte, jak moc pohodlně si žijeme.. Takže se nebojte, jeďte někam dokud můžete..

Když jsem stál v Hanoji na letišti a měl Vietnam po téměř třech měsících opustit, říkal jsem si.. jestli to mám opravdu udělat. Jestli bych neměl zůstat.. v zemi, kde je běžná činnost dobrodružstvím.. zíral jsem tam dlouhé minuty z okna a užíval si poslední pohledy na místo, kam se zas nějaký čas nepodívám. Přestěhovat tam rodinu a přátele, klidně bych tam zůstal...

A tak, nebojte se opustit svou komfortní zónu.. protože ten pravý svět, dobrodružství a krása toho všeho je mimo ní.. !!!

A já se tímto loučím! Děkuji všem co si četli tento blog, dle statistik Vás bylo hrozně moc!! Z tolika zemí světa, že ani nechápu jak se tam můj blog dostal či kdo jej četl. Ale návštěvy byly pravidelné :D

Děkuji všem, jelikož mě zájem o můj příběh dost podržel v těžkých časech. No a nesmím zapomenout na rodinu a přátele, bez nichž bych to asi opravdu nedal!!! Tak zas někdy, u jiného dobrodružství :) ahoj ...